Kdykoli diskutuji s Pavlínou o tom, jak by měly vypadat správné pracovní oděvy, dospějeme k názoru, že zaměstnavatelé u nás mají v tomhle ještě dost velké rezervy. Bohužel. Mnozí se touhle problematikou moc nezabývají a prostě jednoduše koupí první oděv, který se jim naskytne za výhodnou cenu a vybaví jím zaměstnance. Ti si pak stěžují a nemají chuť oblečení nosit.
Správnému názoru na téma pracovních oděvů se nikdy nebráním
„Proč vlastně pracovní oblečení nenosíte?“ zeptáte se namátkou v nějaké firmě. „Vadí mi to při práci.“ „Materiál je nekvalitní a kouše, pokaždé se osypu.“ „Nemohu se v tom pořádně hýbat.“ Takové a podobné jsou názory zaměstnanců. Bohužel mají často pravdu…
„Můj sen je navrhovat takové oblečení do práce, které by lidé nosili rádi. Bylo by praktické, pohodlné a zároveň jim i usnadňovalo výkon práce,“ říkává sestra a já s jejím názorem souhlasím. Ostatně jako obvykle.
Přidávám praktické připomínky
„Jde o to začít stanovením požadavků na pracovní oblečení. Když pracuješ v továrně u stroje, nemůžeš mít plášť s rozevlátými rukávy, aby se ti nechytily do stroje,“ vysvětluji sestře. „Co dál? Chceš materiál, ve kterém se nebudeš potit, který bude příjemný. Už máš základní vodítko – přiléhavý, ale přitom prodyšný textil,“ navazuje Pavlína. Zaměstnavatel by měl u pracovních oděvů zohlednit třeba i teplé počasí, jak zdůrazňují v tomto článku. Ukazuje se, že naše spolupráce funguje. Já mám praktické připomínky, které Pavlína přetlumočí do své návrhářské řeči.
Přemýšlím, co se vejde do kapes
Vymýšlíme, jaké by mělo mít oblečení střih, postupně přecházíme k detailům, jako jsou kapsy. „Položme si otázku, co všechno potřebuješ v kapsách nosit. Co musíš mít při práci na sobě?,“ říkám. Ve skicáku se nám rodí propracované montérky a tričko pro dělníky do továrny. Jednobarevné s malým našitým logem. Možná brzy nastane i doba, kdy budou pracovní oděvy smart, tedy chytré. První vlaštovky objevíme třeba zde.
Vybavím si sympaťáky
„Trochu mne štve, že si firmy neuvědomují, že i firemní oblečení je vlastně reklamní prostor,“ svěřuje se mi sestra. „Kdyby se s tímhle víc pracovalo, mohla by spousta firem zvyšovat povědomí o své značce mnohem snadněji a levněji,“ přemítá nahlas Pavlína. „Představ si, že potkáš v autobuse skupinu dělníků v perfektním nažehleném čistém firemním oblečení s našitým logem na kapse montérek. Co se stane?“ diskutuje. „Uložím si to do paměti. Příště až uvidím to logo, vrátí se mi dojem solidních sympaťáků,“ reaguji. „Přesně, to je ono!“ zajásá sestra. Přece když se ti pracovní oblečení nelíbí, nebudeš v něm chodit, když to nebude nezbytně nutné. Raději si oblékneš nějaký módní kousek z Nerio, a tím pádem našité logo uvidí jen tvoji kolegové v místě výkonu práce.
Konečně chápu hodnotu nášivky
Je to tak. Když o tom přemýšlím, jakou hodnotu má vlastně v dnešní době loajalita k firmě? Firemní oblečení, stejnokroje by ji měly pozvednout nejenom uvnitř, ale i navenek. Ruku na srdce, naprosto chápu, že firemní nášivka na kapse montérek sympatického dělníka v autobuse může mít úplně stejnou hodnotu jako billboard s velkou reklamou dotyčné firmy.
Klidně se stávám chodící reklamou
„Mně to fakt vrtá hlavou,“ pokračuje v debatě sestra. „Vezmi si, že ta malá nášivka na tom tričku nebo kalhotách má řádově hodnotu maximálně několika desetikorun. Na víc náklady na její zhotovení určitě nevyjdou. Přitom pronájem billboardu někde u silnice stojí klidně i statisíce. Chápeš ten rozdíl?“ ptá se. Naprosto jí rozumím. Klidně se stávám chodící reklamou. Když za pronájem plochy svého těla dostanu zaplaceno stejně jako za magistrát za ten billboard.
Ba ne, to je samozřejmě legrace. Určitě si nemyslím, že by mi někdo dal za malé nenápadné logo statisícovou odměnu. Ale ta představa, že by moje práce spočívala v tom, že se budu celý den někde vozit autobusem a ukazovat se lidem v nažehlených firemních montérkách, se mi upřímně řečeno docela líbí. Samozřejmě bych musel vypadat vždycky dokonale a ne jako když vylezu z hnoje…
